Stůl je stůl

Chci vyprávět o jednom starém muži, o muži který nepromluví ani slovo, má unavenou tvář,příliš unavenou na to aby se smál nebo abyse zamračil.Bydlí v jedno malém městě na konci ulice nebo blízko křižovatky.Nemá skoro smysl ho popisovat sotva něco ho odlišuje od ostatních.Nosí šedivý klobouk šedivé kalhoty šedivé sako a v zimě dlouhý šedivý kabát a má hubený krk s vrásčitou vysušenou kůží bílé košlivé límce jsou mu příliš velké.V nejvyšším patře domu má svůj pokoj možná že byl ženatý mel děti možná že dříve bydlel v jiném městě.Jisté je že kdysi byl dítětem ale to bylo v době kdy děti stejně oblečené jako dospělí.Zrovna jako na fotkách v babičině fotoalbu.V jeho pokoji jsou dvě židle stůl koberec postel skříň.Na malém stolku stojí budík  vedleněj leží staré noviny a fotoalbum na stěně visí zrcadlo a obraz.Starý muž chodíval každé ráno na procházku a chodíval na procházku také každé odpoledne prohodil pár slov se sousedem a večer sedával u svého stolu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak to byla první část povídání stůl je stůl z knížky Povídání pro děti.

Zachvíly tu budou další části další kapitola atd.                            Zdarec Ceypex.